Na základní škole jsem platila spíše za ošklivku. Ani nevím, proč jsem si to vysloužila, když jsem byla docela štíhlá a měla jsem dlouhé rovné hnědé vlasy. Vždycky jsem si myslela, že když je člověk štíhlý a má dlouhé vlasy, že bude patřit mezi tu hezčí skupinu. Jenomže to byl pravý opak. Já jsem totiž měla mezi předními zuby opravdu velikou mezeru. A určitě to bylo kvůli tomu, jinak si to nedokáži vysvětlit. Vážně si to nedokáži představit. Tak v čem tkví ta pravá krása? Já jsem totiž netrpěla ani na žádné akné. Sice ano, přiznávám, že jsem měla takový větší nos, ale že bych byla ošklivá kvůli tomu?

Já jsem vždycky měla za to, že každý člověk vypadá tak jak vypadá a vůbec nezáleží na tom, jak má velký nos anebo jaké má zuby. Kdybych je třeba měla úplně křivé a zkažené, tak neřeknu, že jsem ošklivá. Protože škaredé nezdravé zuby se mi také vůbec nelíbí. A kdyby tohle byl můj případ, tak s tím něco samozřejmě dělám. A opravdu bych nesnesla, abych měla zkažené a škaredé zuby. Styděla bych se sama před sebou, takže jsem si řekla, že nejlepší bude, když potom v dospělosti půjdu asi na plastickou operaci. A jak jsem řekla, tak jsem také udělala. Tak když mi bylo dvacet let, tak jsem měla našetřené peníze, abych si udělala rhinoplastiku.

Byla jsem opravdu ráda a překvapená, kdy se celá operace povedl a už i sobě jsem si připadala více krásná. I když předtím jsem si také nepřipadala ošklivá, ale uznávám, že s menším nosem jsem vypadala o dost lépe. Moje maminka mi to ze začátku rozmlouvala, ale když zjistila, že jsem více šťastná a mám větší sebevědomí po plastické operaci, tak mi potom dala za pravdu. A někdy krása prostě ani nemůže být přirozená. A jak krásu vnímáte vy? Je pro vás vaše krása důležitá nebo si žijete tak podle sebe a nehledíte na názory druhých? Někdo na to hodně dá.