BuÄ Å¾enou, která narovná druhé ženÄ› korunku, aniž by o tom komukoliv Å™ekla. Toto hezké poÅ™ekadlo je sice moderní, ale o to více pravdivÄ›jší. Z naší spoleÄnosti se jako by vytratila sluÅ¡nost, důstojnost, hezké slovo pro sebe hledáme velice dlouho, zatímco nadávky a urážky sypeme z rukávů velice rychle. V souÄasné dobÄ› jsme si zvykli se urážet téměř na potkání, ale hezké slovo dnes běžnÄ› neslyšíte.

Jak jsme se vyvinuli?
Dříve bylo běžné, že si lidé pomáhali malými dranostmi. Podržet dveře, pomoct vytáhnout tašku do vlaku, podat něco na co někdo nedosáhne, to všechno byly samozřejmostí, které se dnes vytrácí. Mladé generace vychováváme my, a právě ony jsou naším odrazem. Pokud vychováváme svoje potomky tak že jakýkoliv projev laskavosti je slabost, je s námi něco špatně, a nemůžeme se divit, že se nám to vrací.

HlavnÄ› ženy se k sobÄ› chovají tak, že leckdy zůstává rozum stát. Ženy dokážou být agresivnÄ›jší a zákeÅ™nÄ›jší než muži. Ti si vÄ›tÅ¡inou jdou vÅ¡echno vyříkat přímo, ale ženy si libují v pomluvách a intrikách. Je jasné že každý si nesedne a jsou lidé co si nebudou rozumÄ›t ani kdyby byli poslední na svÄ›tÄ›, ale jde o to se vzájemnÄ› tolerovat a respektovat, i když se zrovna dvakrát nemusíme. Tolerance a respekt by mÄ›l být automatický, a mÄ›l by být souÄástí naÅ¡ich životů i dnes.

Je hezké žít ve svÄ›tÄ› kde nejsou zbyteÄné konflikty a urážky, ale to je nejspíš utopie. Proto je dobré se k sobÄ› chovat alespoň tak, abychom tolerovali, že ten druhý prostÄ› existuje. Nejen ženy by mÄ›ly držet pÅ™i sobÄ›, protože obstát v dneÅ¡ním svÄ›tÄ› není jednoduché. Na ženy jsou dnes ladÄ›ní velice vysoké nároky, a místo urážek by bylo vhodné zaÄít opÄ›t dÄ›lat pro druhé malé vÄ›ci – zaÄnÄ›me zase podržením dveří, místo pomluv si promluvme, a možná tak nebudeme muset snášet nastavené zrcadlo v podobÄ› nevychovaných dÄ›tí.