Umíte si představit, že byste vyráběli něco kovové, aniž byste k tomu měli potřebné vybavení? Zřejmě ne. To si nedokážou představit nejen ti, kdo to ještě nikdy nezkusili a ani netuší, jak na to, ale ani skuteční profesionálové z oboru. Když se něco vyrobit má, je zkrátka potřeba něco, čím by se ony kovy daly zpracovávat tak, jak je to právě potřeba.

Což o to, různých nástrojů a strojů je dnes komukoliv k dispozici dost a dost. Sehnat se dá snad úplně všechno, co se může někomu hodit. Ale všichni víme, že nic z toho není zadarmo. Za všechno se platí. Takže by si výrobci určitě rádi pořídili spoustu nejrůznějšího vybavení, se kterým by dokázali třeba i pomalu zázraky, jenže je limitují jejich finanční možnosti. A tak se musí uvažovat, co kdo vlastně bude potřebovat. A pak se kupuje jenom to, na co majitel továrny nebo dílny má, to, co se určitě vyplatí. A co je nepostradatelné. Na víc už často peníze nezbývají.

Ale situace vlastně nemusí být takto nepříjemná. Jsou podnikatelé, kteří si mohou koupit nástrojů a strojů méně, a jsou i ti, kdo si toho pořídí o poznání víc. A to i při srovnatelných finančních možnostech. Ono se totiž neprodává vybavení nezbytné pro kovovýrobu všude za stejné ceny. A je tu i obchodník, který přeprodává podobné zboží cenově velice výhodně. Shání to, co už některé firmy nepotřebují a co je přesto kvalitní a třeba i nepoužité, a pak to prodává těm, kdo to naopak potřebují. A je jasné, že je v tom případě cena daleko příznivější. Protože ti nabízející nechtějí na přebytcích svého vybavení nezbytně vydělat, ti jsou často rádi, že za to aspoň něco dostanou.

A tak třeba závitník m2 nebo podobné vybavení nemusí vyjít vůbec draho. Dá se to pořídit cenově výhodně a každý výrobce tak může mít to, co potřebuje, aniž by se zruinoval. A pak může vyrábět spoustu věcí, které si od něj my lidé rádi koupíme, protože je chceme nebo potřebujeme.